Co potřebuje Gekončík noční (Eublepharis macularius)?
Fakta:
Vědecký název Gekončíka nočního je Eublepharis macularius. To v Latině v podstatě znamená „pravá oční víčka“ a „tečkovaný“. Gekončík noční patří do čeledi gekonovitých (Gekkonidae, Grey, 1825). Jeho domovinou jsou suché oblasti Afghánistánu, Pákistánu a západní Indie. Pohyblivá oční víčka mu umožňují ochranu zraku v prašném prostředí.
Popis:
Gekončík noční je středně velký plaz, který se v zajetí vyskytuje ve velkém množství barevných vzorů a kombinací od béžové po sytě oranžovou, někdy i bez vzoru. Jejich tělo je pokryto drobnými výstupky a tlusté ocásky představují zásobárnu tuku a vody. Mají velké výrazné oči, které mohou mít různou barvu i kresbu a vypadají jako by se usmívali. Běžná velikost dospělé samice je 50-60 g a zhruba 15 až 18 cm. Samci mívají 70-80 g a až 23 cm.
Ubytování:
Základní pravidlem je počítat s prostorem minimálně 30x30 cm dna na jednoho dospělého gekončíka. Nejlepší je chovat jednoho samce a k němu několik samiček (alespoň 2-3). Nikdy k sobě nedávejte dospělé samce – bojovali by, zranili se nebo dokonce zabili. Rovněž nechovejte dospělé gekončíky společně s mláďaty.
Dostatečně prostorné ubytování musí splňovat určité požadavky na teplotu, substrát, možnost úkrytu, vodu a minerály.
Teplota:
Plazi jsou studenokrevní živočichové, kteří nemají vlastní termoregulaci. Teplota jejich těla odpovídá teplotě povrchu okolního prostředí. V teráriu je třeba vytvořit teplotní gradient, kdy na jedné straně terária je teplota povrchu mezi 32 a 34°C a na druhé straně je to 21 až 23°C. Gekončík si sám vybere, kde se bude pohybovat. Správná teplota je velmi důležitá pro jejich metabolismus, zažívání a imunitní systém. Pro vytápění lze použít topný kámen uvnitř terária nebo topný kabel nebo pás pod teráriem. Lze kombinovat i se žárovkou, např. infračervenou, která je zapnutá 12 hodin přes den. V noci pak teplota v teráriu klesá. V období zimování (listopad až leden) je třeba všechny tepelné zdroje vypnout.
Substrát:
Sypký substrát jako je jemný písek může způsobit vážné zažívací potíže až úhyn. Pro mláďata se jeví nejvhodnějším podkladem papírové ubrousky nebo starší noviny. Používá je nejvíce chovatelů i z hlediska hygieničnosti. Někteří chovatelé písek používají, ale až pro dospělé jedince. Já osobně používám lepidlo na dlaždičky, které nanesu na dno terária a písek na něj nasypu a lehce zatlačím. Po vytvrdnutí lepidla neuchycený písek odstraním. Získám tak pevnou, neklouzavou plochu.
Úkryty
Gekončíci se velmi rádi přes den ukrývají v úkrytech. V teráriu je třeba jich mít dostatečné množství a to v teplé i chladnější části ubytování. Nejlépe poslouží umělé jeskyně, kúra, dutá kůra, kokosová skořápka nebo i plastový kelímek či rulička od toaletního papíru. Alespoň jeden úkryt by měl poskytovat vlhké prostředí, které gekončíci potřebují pro správné svlékání kůže. Tento úkryt by měl být umístěn v chladnější části ubytování.
Voda a minerály:
Gekončíci pijí relativně málo a tak potřebují čistou čerstvou vodu v podstatě denně. Do větších misek u mláďat je lépe dát oblázky, abychom zabránili případnému utonutí malého mláděte. Miska s vápníkem by neměla chybět v žádném teráriu. Gekončíci sami poznají, kdy potřebují doplnit minerály a z misky prášek pojídají. Nejčastěji jsou to samice v době snůšek.
Světlo:
Gekončíci nemají žádné zvláštní nároky na světlo. Pokud je v pokoji přirozené denní světlo, není třeba jim svítit. Jsou to, jak jméno napovídá, noční živočichové, tak je určitě nevystavujte slunečnímu svitu nebo jinému intenzivnímu světlu. Já osobně v teráriích používám infračervené žárovky, které hřejí, ale gekončíky neoslňují.
Svlékání:
Plazi pravidelně svlékají svou starou kůži. U gekončíků se tak děje jednou za 2 až 4 týdny. Svůj svlek gekončík sežere. Velmi důležité je, aby se svlékly všechny kousky kůže. Zvláště problematické jsou prsty a oční víčka. Před svlekem je třeba zvýšit vlhkost ubytování. Pokud přesto někde zůstane stará kůže, je třeba ji opatrně odstranit, např. pinzetou. Je dobré před tím, než vezmeme pinzetu, gekončíka umístit do plastové krabičky (s otvory) na navlhčený ubrousek a nechat cca 10 minut kůži navlhnout.
Krmení:
Gekončíci požírají živý hmyz (cvrčky, šváby, červy) a i myší holátka. Dospělé gekončíky není dobré krmit denně, ale cca 1x za 3 dny. Mláďata je třeba krmit každý den. Velikost krmného hmyzu by měla zhruba odpovídat šířce tlamičky gekončíka. Krmný hmyz je třeba nejdříve nakrmit a napojit, aby měl pro gekončíka nějakou výživovou hodnotu. Hladový cvrček je nejen nevýživný, ale i agresivní a může malým mláďatům ublížit. Veškerý hmyz je potřeba před skrmením obalit ve vitamínech, např. Reptivit.
Zacházení:
Gekončíky bychom neměli brát za ocásek. Mají totiž od přírody schopnost tzv. kaudální autotomie, tj. v případě nebezpečí odvrhnou téměř celý ocásek, který se výrazně mrská a tak upoutá predátorovu pozornost, zatímco gekončík se schová nebo uteče. Je třeba zmínit, že mají i schopnost regenerace, ale to jen jednou. Dorostlý ocásek má jinou (hladší) povrchovou strukturu než ocásek původní. Je proto nejlepší nabídnout jim ruku nebo je lehce ze strany podebrat. Někteří gekončíci jsou velmi kontaktní a lehce se ochočí. Vždy je třeba dávat pozor, aby gekončík nespadl z výšky na zem. Je nutné s nimi zacházet opatrně.